Jdi na obsah Jdi na menu
 


                      Crysis

Obrazek

Minimální konfigurace:                  

Operační systém: Windows XP/Vista
Mechanika: DVD
Procesor: 2800 MHz
Operační pamět: 1024 MB RAM
Grafická karta: 3D grafická karta se 256 MB

Udělejme výjimku a hned na začátku recenze si nahlas řekněme, že Crysis je jednoduše skvělou hrou, která bezezbytku naplnila očekávání. Než ale odběhnete do obchodů, tak si aspoň vyslechněte, co vás čeká. CryTek už před třemi lety dokázal, že se nemusí schovávat ani před tou největší konkurencí, když se jeho Far Cry přinejmenším vyrovnalo a podle některých i překonalo tehdejší rivaly Half-Life 2 a DOOM 3. Tehdy jsme si ještě mohli říci, že jde o náhodu, někdo dokonce vykřikoval cosi o pouhém technologickém demu a že mu tam chybí více „hry“, a vůbec stále hrozilo, že CryTek zůstane tzv. studiem jedné pecky. Jenže ambice tří tureckých bratří usazených v Německu stále rostly, podmínky poskytnuté Ubisoftem nestačily, a tak došlo k přesunu pod křídla Electronic Arts. Tento megavydavatel ale na titul naštěstí neměl prakticky žádný vliv, jen sypal peníze – a nebylo jich málo.

Povedený příběh, základ úspěchu

Crysis si vás dokáže omotat kolem prstu během první minuty, a to jinak než důrazem na prvoplánovou akci v každém koutu, jako Call of Duty 4. Na začátku se ocitnete v letounu spolu s trojčlennou jednotkou špičkově vyzbrojených vojáků, kteří Crysis dostali zdánlivě banální úkol: kdesi v Tichomoří zachránit zajatou doktorku Rosenthalovou z rukou Severokorejců. Jsme v budoucnosti, takže se nelze divit, že náš hrdina přežije i nepovedený seskok z letadla, kdy do něj ve vzduchu narazí něco neidentifikovatelného. Na pláži, kam se z vody vymotá, je prostě malebně – prochází se tu líně obří želva, kterou není problém uchopit, prohlédnout si jí, a pokud nejste ochránci zvířat, pak s ní i někam mrštit, jen tak, nebo třeba po nepříteli.

Crysis se ve všech ohledech snaží budit zdání realističnosti. Slouží k tomu i perfektní fyzika, kdy každičkou věc můžete vzít, popřípadě zničit. Ale nemusíte. Není to jako v Half-Life 2, kde jste nuceni využívat hrátek Gravity Gunu k řešení logických zádrhelů. Tady ty věci prostě jsou a působilo by nepřirozeně, kdyby vám byly nuceny. Můžete si jich všímat, ale také nemusíte. Jako ve skutečném světě.

Nezdá se to, ale Crysis má i poměrně strhující příběh. Základní osu zná asi každý. Zprvu proti z výše zmíněného důvodu bojuje komando perfektně vybavených Američanů, tedy především vy coby Jake Dunn, krycím jménem Nomad a velká část severokorejské armády. Už zkraje hry ale nacházíte známky něčeho mnohem hrozivějšího. Často přiběhnete na místo určení, hra převezme režii a v dramatických nájezdech ukáže něco šokujícího. Zvyšuje to filmovou atmosféru a v úvodních fázích docela připomíná slavný film Predátor.

Bojůvky proti komunistům zabírají zhruba polovinu hry. A výrazně se podobají Far Cry. To znamená, že jednotlivé mise se odehrávají na značném lánu země, který není problém volně prozkoumávat, chodit oklikami lesem, ale také lze jít rovnou za Crysis nosem podle značky na mapě. Od velitele týmu dostáváte rádiem zprávy o aktuálních úkolech – za každou misi jich je hned několik, některé pak sekundární, jež jsou ale natolik dobře umístěné, že je možné vyřešit je cestou k hlavním. Většinou postupujete sami, parťáci řeší kritické situace na jiných místech, čas od času se ale střetnete.

Obrovskou předností Crysis jsou rozdílné přístupy k plnění úkolů, které hráči dává do rukou. Brzy přijdete na to, že prosté běhání a střílení všeho, co potkáte, je jen nejzákladnějším, nejtěžším a asi nejméně zábavným z nich. Právě proto tu je Crysis otevřená struktura úrovní. Vycházíte z toho, že o vás nepřítel neví, takže vás ani nehledá, a pokud na sebe neopatrně neupozorníte, také to tak zůstane. Například se tak ocitnete před vesnicí, odkud máte vysvobodit zmíněnou doktorku. Je docela rozlehlá. Hlavní přístupovou cestu kontrolují dva rudoarmějci za stacionárními kulomety. Můžete je překvapit rychlou jízdou Hummerem, prolomením závory a zlikvidováním silným palubním kulometem. Okamžitě se na vás ale seběhne celá vesnice, a to je v případě Crysis problém. Proto je mnohem lepší vytáhnout dalekohled, obhlédnout situaci z bezpečného místa a zjistit, že je tu ještě několik méně střežených přístupových cest. Třeba přes vodu, nebo lesem. V případě plíživého postupu o vás nikdo do poslední chvíle nemusí vědět. A když už se dozví a vy máte úkol splněn, nemusí vám to vadit, protože i útěk je platnou taktikou.

Fešný oblek novodobého vojáka

Možností už je takhle dostatek, ale ony se ještě rozšiřují použitím tzv. „nanosuitu“, tedy obleku, který roku 2020 nosí každý americký voják. Ten hrdinovi propůjčuje Crysis speciální schopnosti – extrémní rychlost, sílu, brnění a možnost maskování se (víceméně neviditelnost). Užití nanosuitu je do hry skvěle zakomponováno – nejenže je jednoduché ho ovládat prostřednictvím přehledného a rychlého menu, ale navíc autoři s ním opravdu počítali a postavili hru tak, aby měl ospravedlnění. Mnohdy se bez něj neobejdete, ale v samotné akce je na vás, zda si některou jeho vlastnost spustíte, nebo ne. Samozřejmě není možné jich využívat nepřetržitě – spotřebovávají totiž energii, jež se ale docela rychle doplňuje. Variabilita situací díky němu neuvěřitelně roste – maskování vám pomůže v plížení. Díky aktivované síle povalíte strom, který zahradí cestu projíždějícímu nepřátelskému džípu. Ten pak můžete převrátit dolů ze stráně. Nebo po protivnících hodíte hořlavý sud, který je enormní silou odrazí. Vyskočíte také hodně vysoko, tak proč si na nic netušící soupeře nepočkat na střeše domu a překvapit je? Do určité míry využívání schopností nanosuitu připomíná Bioshock, tady nám to ale přijde mnohem smysluplnější, protože všechny čtyři zlepšováky jsou opravdu využitelné a nápomocné. S tím se pojí i kvalitní umělá inteligence Severokorejců, jež je zhruba na stejné úrovni jako ve Far Crysis Cry. Důležité je, že nešvindluje, a pokud vás neměla šanci nikde spatřit, tak o vás ani neví a v případě útoku je rozhozená.

Mě nezbývá než CryTeku zatleskat. Podobnou hru jsme tu neměli už dlouho. Skeptici mohou tvrdit, že jde stále o pouhou akci, pouze s krásným pozlátkem, jenže tak to není. Crysis nabízí neuvěřitelně skutečný dojem z celého dobrodružství, zcela vás vtáhne a nepustí. Prakticky na cokoliv si vzpomenete, to můžete udělat. Za nápady jste odměňováni, nikoliv perzekvováni. Osobně jsem letos neviděl moc podobných akcí, možná žádnou. Crysis je tak jasnou povinností pro všechny hráče – bez výjimky. A já se ptám: co bude dál, pánové z CryTeku? 93%


                                                                                                                         Obrazek


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář